- Výnos: Investiční certifikát
- Minimální výše investice: 1 Kč
Sběratelství bankovek má v Česku tradici sahající až do druhé poloviny 20. století, kdy měnová reforma po druhé světové válce zlikvidovala ohromné množství platidel – prvorepublikových, protektorátních či slovenských a Národní banka Československá tak začala platidla lidem prodávat.
S potenciálem zajímavého zhodnocení se na sběratelství vrhlo mnoho investorů. Ti by si však ještě před tím, než do vybraných platidel vloží své peníze, měli všímat různých faktorů, které ovlivňují cen – např. vzácnost (tedy výskyt na sběratelském trhu) či kvalita (tedy zachovalost bankovky). Cena se pak může lišit až o několik řádů od bankovek špatné kvality po naprosto nové neoběhové bankovky.
Dnes patří platidla, a to jak mince, tak bankovky, mezi vhodné alternativní investiční příležitosti, jak rozvrstvit vaše zdroje do různých části finančního trhu. Rozložením vašich investic do širší škály aktiv zajistíte, že v případě, kdy některé položky příliš nevynášejí, lepší zhodnocení ostatních může tento nedostatek kompenzovat.
Série bankovek obsahuje 38 kusů jedinečných stokorun (před vznikem Československého státu bankovky s nominální hodnotou sto zlatých) vydaných na našem území od období Rakouského císařství až po současnost. Během různých fází naší historie přitom vzniklo několik legendárních papírových platidel, výmluvných svědků dějin, a především nositelů vzkazů a myšlenek své doby. Některé z nich vám nabízíme i v této investiční příležitosti.
Prvními papírovými platidly na českém území byly bankocetle (1762-1811) zavedené Marií Terezií, které patřily mezi státovky, papírové peníze vydávané vládou nebo panovníkem. Souběžně jako drobná mince platil v českých zemí krejcar (od roku 1857 platil převodní vztah 1 gulden/florin = 100 krejcarů). Do roku 1892 byly také desítky let platné rakousko-uherské zlaté (zlatky). Německý název gulden se přitom používal na rakouských bankovkách, na mincích byl vyražen nápis florin. Maďarský název forint se používal jak na mincích, tak na bankovkách.
Roku 1892 došlo k vyhlášení korunové měny, která byla rozdělena na 100 haléřů. Rakousko-uherskou korunu po rozpadu monarchie v roce 1918 přejaly na přechodné období nástupnické státy, než si vytvořily měnu vlastní. V Československu se o to postaral ministr financí Alois Rašín na začátku roku 1919. 15. dubna téhož roku vydala první československou bankovku nově vzniklého Československa.
Pro přehled vám předkládáme seznam nejhodnotnějších bankovek v nabízené sérii:
Sto zlatých, emise 1.3.1811
Se stoupajícími náklady na vedení války s Napoleonem docházelo ke zvýšenému vydávání nekrytých emisí papírových peněz, což na jaře roku 1811 vyústilo ve státní bankrot. Papírové a měděné peníze tak ztratily 80 % hodnoty. Rozvrácenou ekonomiku měly stabilizovat tzv. směnné listy (Einslsungs-Scheine) neboli šajny, měněné v kurzy 5:1. Právě mezi směnné listy patří i tato jedinečná stokoruna emitovaná roku 1811.
Sto zlatých, emise 15.1.1863
Tato bankovka s nominální hodnotou sto zlatých patří mezi rakouské zlaté neboli zlatky, floriny či guldeny, které se používaly na území habsburské monarchie, Rakouského císařství a Rakousko-Uherska mezi lety 1754 až 1892. Německý název „gulden“ se používal na rakouských bankovkách, maďarská varianta používala „forint“.
Sto zlatých, emise 1.5.1880
Po letech zdlouhavých jednání byla roku 1878 zřízena Rakousko-uherská banka, v níž měly Rakousko a Uhersko stejný podíl. Od té doby byly všechny bankovky dvojjazyčné, stejně jako náš výjimečný exemplář z roku 1880 s alegorickými postavami po obou stranách – jedna strana textem německým, druhá s textem maďarským.
Stokoruna, emise 2.1.1912, zoubkovaný kolek
Jedná se o první československou papírovou stokorunu, byla vydána rakousko-uherskou bankou a okolkovaná československým kolkem.
Stokoruna, emise 15.4.1919
Jedná se o první stokorunovou bankovku nově vzniklého československého státu. Výtvarná úroveň bankovky v secesním stylu byla hodnocena vysoko, kvalita tisku byla nicméně díky technice knihtisku nižší. Tím se stala jednou z nejvíce padělaných československých státovek.
Stokoruna, emise 14.1.1920, I. a II. vydání
Tato stokorunová bankovka, nazývána „Hradčany“ podle obrazu na jejím rubu, se stala nejpopulárnější státovkou z dob první republiky a odstartovala dlouholetou tradici zelených stokorun. Obraz slovanské kněžky na její lícní straně vpravo je dílem Alfonse Muchy. Modelem pro vytvoření obrazu mu stála Josephine Craneová, dcera Muchova mecenáše. Původně její tvář vložil do reklamního plakátu pražské pojišťovny Slavie, když vznikala stokoruna, pojišťovna s použitím obrazu na státovku souhlasila.