- Výnos: Investiční certifikát
- Minimální výše investice: 1 Kč
Katarína vyniká svým postkonceptuálním přístupem založeným na precizních rešerších i náhodných zkoumáních – koncepty nebo myšlenky obsažené v dílech přitom mají určitou přednost před tradičními estetickými a materiálními zájmy. Důkladné bádání doplňuje intuitivní smysl pro estetizaci a svébytnou poetiku, což dokazují její texty, které pravidelně publikuje ve formě blogového newsletteru s názvem Eggtuition, i autorská sbírka výtvarných děl a krátkých esejů o každodennosti, lidských vazbách, přírodě a vesmíru Skipping School, Learning the Fire of Things. Podrobnější detail vybraných děl Kataríny Poliačikové s komentáři si můžete projít na jejím online portfoliu.
Co kolekce obsahuje
Kolekce se skládá ze tří jedinečných fotografických sérií. Každá je přitom pořízena v jiných lokalitách a věnuje se odlišnému tématu.
My room is a sundial 1,2,3
Tento triptych s neobvyklým přístupem k selfie, tedy autoportrétu, představuje koncept intimity mezi tělem a telefonním přístrojem, stejně tak jako vztah k prostoru domova, který je označovaný jako sluneční hodiny, analogové zařízení k měření času.
Maybe the last one I see
Tato série je je složena z 8 zarámovaných černobílých fotografií stromů s postavou. Kromě jedné jsou všechny vystřiženy z různých knih, z nichž některé jsou staré více jak 100 let. Z archivu autorky pochází pouze jedna fotografie – jedná se o snímek její matky, která je na ní vyobrazená v podobném věku jako je nyní autorce. Ostatní postavy jsou neznámé.
Autorka popisuje, jak se život jednotlivce stává součástí celé skupiny anonymních, křehkých lidských bytostí stojících pod velkými starými stromy. Prázdný prostor kolem obrazů je pak metaforický: má mnoho významů a interpretací. Je to prostor, kde mohou stromy růst, symbol něčeho mnohem většího, než jsme my samotní – může to být strom, vesmír, hledání náboženství, pravdy či odpovědí na základní otázky života.
The way geologists liberated in time, she thought, astronomers are freed by space
Vesmírná fotoinstalace o 42 fotografiích sestává ze dvou téměř identických skupin snímků uspořádaných do zrcadlového obrazu (např. Supernova, Koperníkův kráter). Na levé straně jsou fotografie vesmíru, přefotografované z knihy o astronomii z 80. let 20. století. Snímky na pravé straně jsou jejich odrazem o 33 let později – tedy těch stejných fotografií hvězdné oblohy nalezených v online archivu NASA v roce 2013.
V posledních letech se její práce dostaly do soukromých i veřejných sbírek v New Yorku, Lisabonu, Bruselu či Mnichově a je pravidelně vystavována i různými zahraničními institucemi. Pro nenahraditelnost a jedinečnost stylu umělkyně je predikce vývoje ceny stoupajícího charakteru.