- Výnos: Investiční certifikát
- Minimální výše investice: 1 Kč
- Start úpisu: 19. 5. v 18:00
- Cílová částka: 2 695 000 Kč
- Počet kusů: 30
- Formát: platidla
- Roky vydání: 1806–1997
Čím je Série platidel – padesátky 1806-1997 unikátní?
Sběratelství bankovek má v Česku tradici sahající až do druhé poloviny 20. století, kdy měnová reforma po druhé světové válce zlikvidovala ohromné množství platidel – prvorepublikových, protektorátních či slovenských a Národní banka Československá tak začala platidla lidem prodávat.
S potenciálem zajímavého zhodnocení se na sběratelství vrhlo mnoho investorů. Ti by si však ještě před tím, než do vybraných platidel vloží své peníze, měli všímat různých faktorů, které ovlivňují cen – např. vzácnost (tedy výskyt na sběratelském trhu) či kvalita (tedy zachovalost bankovky). Cena se pak může lišit až o několik řádů od bankovek špatné kvality po naprosto nové neoběhové bankovky.
Dnes patří platidla, a to jak mince, tak bankovky, mezi vhodné alternativní investiční příležitosti, jak rozvrstvit vaše zdroje do různých části finančního trhu. Rozložením vašich investic do širší škály aktiv zajistíte, že v případě, kdy některé položky příliš nevynášejí, lepší zhodnocení ostatních může tento nedostatek kompenzovat.
Série bankovek obsahuje 30 kusů více či méně jedinečných padesátikorun vydaných na našem území od období Rakouského císařství až do roku 1997. Během různých fází naší historie přitom vzniklo několik legendárních papírových platidel, výmluvných svědků dějin, a především nositelů vzkazů a myšlenek své doby. Některé z nich vám nabízíme i v této investiční příležitosti.
Prvními papírovými platidly na českém území byly bankocetle (1762-1811) zavedené Marií Terezií, které patřily mezi státovky, papírové peníze vydávané vládou nebo panovníkem. Souběžně jako drobná mince platil v českých zemí krejcar (od roku 1857 platil převodní vztah 1 gulden/florin = 100 krejcarů). Do roku 1892 byly také desítky let platné rakousko-uherské zlaté (zlatky). Německý název gulden se přitom používal na rakouských bankovkách, na mincích byl vyražen nápis florin. Maďarský název forint se používal jak na mincích, tak na bankovkách.
Roku 1892 došlo k vyhlášení korunové měny, která byla rozdělena na 100 haléřů. Rakousko-uherskou korunu po rozpadu monarchie v roce 1918 přejaly na přechodné období nástupnické státy, než si vytvořily měnu vlastní. V Československu se o to postaral ministr financí Alois Rašín na začátku roku 1919. 15. dubna téhož roku vydala první československou bankovku nově vzniklého Československa.
V celé sérii vyčnívají zejména dva exempláře:
50 gulden 1. 1. 1850
Pokladniční poukázky 5. emise (3% na 12 měsíců), extrémně vzácný a zcela výjimečný. V roce 1835 zemřel císař František a na jeho místo nastoupil jeho syn Ferdinand. Mince ražené jeho jménem zůstaly nezměněny, samozřejmě až na podobu panovníka a jeho jméno. Český král z rodu Habsburků se českého trůnu vzdal vroce 1848, kdy se v evropských zemích vyskytovala vlna revolucí. Na jeho místo nastoupil 2. prosince 1848 Ferdinandův synovec František Josef I. Stále se zvyšující státní výdaje a výdaje spojené s potlačením revoluce nebyly, jak by se předpokládalo z dřívějších zkušeností, kryty vydáváním nových papírových peněz. Potřebné peněžní zdroje byly získávány prostřednictvím emisí cenných papírů. Tyto cenné papíry měly formu státních dluhopisů a byly úročeny 3-5%. Dluhopisům se říkalo pokladniční poukázky. První a druhá emise obsahovala nominální hodnoty 30, 60, 90, 300, 600 a 900 zlatých. Byly vydány 1. záři 1848, druhá emise 1. března 1849 a platnost obou těchto emisí skončila 31. srpna 1856. Třetí a čtvrtá emise obsahovala nominály 10, 25, 50, 100, 500, a 1000 zlatých. Platnost třetí emise byla od 1. ledna 1849 do 31. prosince 1850 a platnost čtvrté emise byla od 1. července 1849 do 31. prosince 1850. Poslední emise pokladničních poukázek byla vydána 1. ledna 1850 v hodnotách 100, 500 a 1000 zlatých a zrušena byla 31. března 1851. Vedle nich byly vydány i poukázky na zemské příjmy Uher. Tyto dluhopisy obsahovaly i menší nominály a to: 1, 2, 5, 10, 100 a 1000 zlatých. Vydány byly 1. března 1849 a jejich platnost skončila 31. srpna 1856. Dále byly vydány říšské podkladní listy. První emise z 1. ledna 1850 v nominálních hodnotách 100, 500 a 1000 zlatých byly splatné stejně jako některé pokladniční poukázky 31. prosince 1850. O rok později byla emitována další řada pokladních listů v hodnotách 5, 10, 50, 100, 500 a 1000 zlatých, které byly splatné 31. prosince 1851. Říšské pokladní listy z roku 1851 s hodnotami do 50 zlatých nebyly úročeny a jejich splatnost byla prodloužena až do 31. července 1852 popřípadě až do 31. srpna 1856. Třetí, čtvrtá a pátá emise dluhopisů byla v hodnotách 100, 500 a 1000 zlatých s daty 1. ledna 1852, 1. ledna 1853 a 8. října 1853. Splatnost třetí až páté emise byla stejná do 31. srpna 1856, zatímco třetí a čtvrtá emise byla úročena 3%, pátá emise byla bezúročná.
50 Gulden 1.1.1884
Dne 13. června 1867 odstoupila oficiálně habsburská monarchie od měnového systému z roku 1857. Tudíž se přestaly razit mince spolkové měny a zároveň přestaly obíhat zahraniční mince spolkové měny. Přetrvala pouze výroba domácích kurantních mincí. Jedinou fungující rakouskou mincovnou byla po rozdělení mincovna ve Vídni. Po odchodu změnové unie nebyl už panovník vázán předpisy. 1. července 1868 byla tedy zahájena ražba nových mincí a to mincí v hodnotách desetikrejcaru a dvacetikrejcaru. Důvodem k zavedení nových mincí byla hlavně snaha nahradit novými mincemi staré šestikrejcarů s datem 1849, které přestaly platit již koncem roku 1869. Dalším důvodem ražby nových mincí byla nutnost výměny mincovních poukázek z let 1860-1861, ta však byla provedena až v roce 1870. Rakouská část monarchie převzala 70% dluhu vzniklého vydáním státovek. Výměna probíhala jen zvolna a to i proto, že po konfliktu v roce 1866 následovalo období míru. Období míru sebou neslo i stabilitu měny bez inflačních výkyvů. Proto nebylo nutné držet mince a při úhradách větších částek se dávalo přednost právě papírovým platidlům. Bankovky kryté emisní bankou byly nadále vydávány vhodnotách 10, 100 a 1000 zlatých. Bankovky rakouské měny emitované s datem 1. května 1880 platily až do konce roku 1904. Papírové peníze s hodnotou 10 zlatých platily jen do roku 1903. Největší z těchto tří bankovek byla ta s hodnotou 100 zlatých, měřila 133×210 milimetrů, další pak s hodnotou 1000 zlatých 126×180 a nejmenší znich 90×132 milimetrů. Nekryté bankovky byly emitovány v nominální výši 1, 5 a 50 zlatých. Vydání nekrytých bankovek probíhalo ve třech emisích. První emise byla v roce 1866. Platnost těchto bankovek byla ukončena různě, nejpozději však do roku 1888. Jednotlivé bankovky byly emitovány v rozměrech 80×122, 70×117 a 13×196 milimetrů. Druhá emise byla vydána v různých letech. Nejdříve, a to v roce 1881, byla emitována bankovka s nominální hodnotou 5 zlatých, a platila až do roku 1903. Oproti první emisi byla tato bankovka o 24×23 milimetrů větší. Bankovka s hodnotou 1 zlatý byla v oběhu od roku 1882 do roku 1890 a její rozměry činily 70×120 milimetrů. Nekryté papírové platidlo s největší hodnotou měřící 111×171 milimetrů bylo vydáno v roce 1884 a platilo do roku 1903. Třetí emise obsahovala pouze nejmenší bankovku s hodnotou 1 zlatý. V porovnání s penězi pocházejících z předchozích dvou emisí byla tato nejmenší. Měřila pouhých 65×105 milimetrů a její platnost byla od roku 1888 do roku 1894.
Kam dále?
P2Ptrh: exkluzivní rozhovor s Martinem Jarošem, projektovým manažerem Portu Gallery