- Výnos: Investiční certifikát
- Minimální výše investice: 1 Kč
Čím je Poslední emise bankocetlí, 1806 unikátní?
Jaká platidla sada obsahuje?
Sada se skládá z kompletní řady nominálů 5, 10, 25, 50, 100 a 500 zlatých vydaných v roce 1806. Jednalo se o poslední emisi bankocetlí, prvních papírových peněz používaných na území Rakouské monarchie.
Bankocetle byly první papírové peníze používané na území tehdejší Rakouské monarchie a současně tak i na českém území. Ve skutečnosti se jednalo o státovky, tedy papírové peníze emitované panovníkem nebo vládou. K jejich emisi docházelo obvykle při nedostatku mincí z drahých kovů (zlato, stříbro) a zvýšených výdajích státního rozpočtu (nejčastěji v období válek). Bankovky všech nominálů byly vydány v rámci poslední emise bankocetlí, která připadla na 1. června 1806. Měly nucený oběh (některé platby státu musely být provedeny v nich) a soukromé subjekty nebyly povinny je přijímat (pouze první tři emise, další tři již ano). Vizuálně bankocetle napodobovaly tehdejší obligace na papíru s průsvitkou. Zpočátku byly ručně číslovány a perem podepisovány jedním ze členů bankovní deputace. Pozdější emise bankocetlí, včetně té poslední, nesou i slovní označení měnové jednotky v hlavních jazycích mocnářství, tedy i v českém jazyce.
Poslední emise z roku 1806 má, narozdíl od předchozích emisí, oboustranný tisk. Nominální hodnoty od deseti zlatých výše byly tištěny dvoubarevně (kombinace černé a červené). Mezi důležité ochranné prvky poslední emise bankocetlí patří dokonalé pečeti, soutisk líce s rubem, dokonalý vodotisk nebo barevná vlákna zapuštěná v papírové hmotě. Kvalita papíru však nebyla příliš dobrá, a to z nedostatku hadrů. Setkáváme se tak převážně s exempláři opotřebovanými a chatrnými.
Historie bankocetlí se začala psát v roce 1762, kdy byly v rakouské části Habsburské monarchie zavedeny panovnicí Marií Terezií. Z pověření vlády bankocetle emitovala Vídeňská městská banka Wiener Stadtbanco, zůstaly platné až do roku 1811. Cesta ke skončení jejich platnosti začala Vídeňským mírem v říjnu roku 1810, kdy Rakousko ztratilo rozsáhlá území a mělo navíc zaplatit 200 mil. zlatých válečné náhrady. Pokus přimět obyvatelstvo, aby odevzdalo státu tezaurované stříbro, dopadl neúspěšně. Vzrůstající inflace podněcovaná narůstáním papírových peněz v oběhu, neúnosné zvyšování kurzu stříbrných nominálů oproti bankocetlím (ážio kovu bylo v roce 1808 200, v prosinci 1810 bylo na hodnotě 954), nárůst cen i nejrůznějších spekulací vedlo k vyhlášení státního bankrotu patentem císaře Františka II. 15. března 1811. Císař zde sliboval, že již nikdy nebudou vydávány papírové peníze bez krytí a přiznal též, že kurz kovové měny přesahoval časem i hodnotu 1 200. Patent (do poslední chvíle tajený) připravil prezident dvorské komory Josef Wallis a jeho hlavním cílem bylo odstranit z oběhu přebytek papírových peněz. Bankocetle ztratily platnost a byly za jednu pětinu své hodnoty vyměňovány za nové peníze – vídeňskou měnu – šajny (směnné listy), které měly dočasně stabilizovat chaotický stav rozvrácené ekonomiky.
Platidla, a to jak mince, tak bankovky, patří mezi vhodné alternativní investiční příležitosti, jak rozvrstvit vaše zdroje do různých části finančního trhu. Rozložením vašich investic do širší škály aktiv zajistíte, že v případě, kdy některé položky příliš nevynášejí, lepší zhodnocení ostatních může tento nedostatek kompenzovat.