- Výnos: Investiční certifikát
- Minimální výše investice: 1 Kč
- Start úpisu: 23. 6. v 18:00
- Cílová částka: 2 330 000 Kč
- Název: Irish Single Grain from Cooley Distillery
- Rok naplnění: 2009, 2010
- Počet sudů: 9
- Typ sudů: Barrel
- Místo uložení: Irsko
Čím je Irská whiskey Cooley unikátní?
HISTORIE
Jak Skotové, tak Irové si činí nárok na to, kdo začal jako první whisky destilovat, důkazy jsou přitom na obou stranách. Je však zcela zřejmé, že v roce 1500 se v obou zemích rozšířilo nelegální domácí pálení a vyráběná ohnivá tekutina se pila čistá a nestařená. V Irsku, které bylo pod britskou nadvládou, byly přijaty nové zákony, které zakazovaly pálení jakéhokoli alkoholu bez licence. Většina Irů se tomu jen smála, protože za velkým příkopem (známým jako The Pale), který obklopoval zemi kolem Dublinu, se tyto zákony ignorovaly. Britové však nadále vydávali své zákony, a jak získávali pevnější kontrolu nad zemí, byly tyto zákony prosazovány. V roce 1661 byla poprvé uvalena vysoká daň na irskou whiskey. I přes to se však výroba nadále rozšiřovala, většina z ní byla nelegální.
Pokud jde o kvalitu, teprve v polovině a na konci 17. století se situace začala skutečně vyvíjet pozitivním směrem. Vynález parního stroje a průmyslová revoluce skutečně změnily toto odvětví. Když se ale budoucnost zdála být zářná, zastavilo ji vysoké zdanění a výrobu opět zahnalo do podzemí.
V roce 1823 však byly daňové zákony ve Skotsku a Irsku změněny k lepšímu. Jeden z nejosvícenějších kancléřů státní pokladny, který měl dost obrovského množství nezdaněných nelegálních lihovarů a nákladů na armádu lidí, kteří je měli sledovat, změnil lihovarnický průmysl k lepšímu. Sir Robert Peel výrazně snížil daň z lihovarnictví, aby podpořil legalizaci tohoto odvětví a v konečném důsledku získal mnohem více příjmů. Za pouhých 12 let se tak počet legálních palíren v Irsku zvýšil z 32 na 93.
Když už se zdálo, že se na Iry usměje štěstí, přišly opět obrovské problémy s hladomorem způsobeným nedostatkem brambor, padělanou whisky a silným nedostatkem regulace, který brzdil pokrok. Další překvapivý zvrat v osudech irské whiskey nastal na přelomu 70. a 80. let 19. století, kdy epidemie fyloxery zničila francouzské vinice. To znamenalo, že dominantní lihovinu French Brandy bylo téměř nemožné sehnat a lidé museli něco pít. Irská whiskey se prosadila a během krátké doby se její výroba zčtyřnásobila. Pro irskou whiskey to byla skutečná zlatá éra, protože zcela ovládla světový trh. Pomohl jí také vynález železnice a obrovská expanze britského impéria. Nesmíme přitom zapomenout ani na rychle se rozšiřující trh v USA. Počet palíren postupně vzrostl na více než 200.
V roce 1914 se ale vše začalo rozpadat. Začala 1. světová válka a obilí bylo odváděno na výrobu potravin, protože německé ponorky obklíčily Britské ostrovy. V roce 1916 pak Irové zahájili válku za nezávislost, která byla sice nakonec úspěšná, ale znamenala, že irská whiskey byla fakticky odříznuta od velmi výnosného trhu Britského impéria. Aby toho nebylo málo, Američané zavedli v roce 1919 prohibici. Chytří Skotové tak okamžitě začali usnadňovat rozsáhlé pašování přes britské kolonie v Kanadě a na Bahamách, aby se jejich whiskey dostala k americkým spotřebitelům. Irům byla tato cesta znemožněna. Ještě horší bylo, že ilegální vanoví palírníci začali vyrábět falešnou rotgut whisky a nazývali ji irskou, a to z prostého důvodu, že irská whiskey se prodávala za vyšší cenu než skotská. To naprosto zničilo irské whiskey pověst, zatímco skotská whisky byla vylepšována.
Na domácím irském trhu získávalo prostřednictvím církve velkou popularitu abstinenční hnutí a mnoho irských občanů bylo vybízeno, aby „složili slib“ a vzdali se alkoholu. Během několika krátkých let proto irská whiskey ztratila trh v USA, trh Britského impéria i ten domácí. Počet palíren se rychle snížil z 200 na 3. Situace zůstala po mnoho let bezútěšná. I když prohibice v roce 1933 konečně skončila, svět se poté propadl do obrovské globální krize, po níž následovala druhá světová válka. Teprve v roce 1966 se objevily první zárodky oživení.
V roce 1966 se tři přeživší palírny (Jameson, Powers, Cork) na jihu země rozhodly spojit své zdroje a vytvořit společnost Irish Distillers Ltd. O několik let později se k nim připojila take jediná palírna na severu Irska (Bushmills). Nová společnost však nebyla tak úspěšná, nakonec ji převzala francouzská skupina Pernod Ricard, přičemž Bushmills v roce 2005 připadla britské společnosti Diageo. Obrovský globální dosah a marketingové zdroje těchto dvou společností pak nastartovaly oživení. Hlavní hnací silou se stala značka Jameson. V polovině 90. let dosáhl celosvětový prodej velmi působivých 500 000 beden, dnes se zvýšil na 7,5 milionu! Zájem o irskou whiskey explodoval a s tím se na trh dostávalo stále více prémiových, starších. Irské pot still whisky jsou dnes z hlediska kvality považovány za ekvivalent skotských single malt whisky (např. Redbreast, Midleton, The Spot Whiskies, Powers John’s Lane, Bushmills, Tullamore Dew, Teelings, Writers Tears, Connemara atd.).
COOLEY
V roce 1985 John Teeling koupil státní palírnu bramborové pálenky a přeměnil ji na první novou irskou palírnu whiskey po více než 100 letech. Hned na začátku se rozhodli inovovat a vymanit se ze standardního způsobu práce. Vypouštění rašelinového sladu bylo ve skutečnosti v té době poměrně kontroverzní, protože to bylo považováno za doménu Skotů. Teeling si však říkal, proč by nemohli Skoty na jejich vlastním „trávníčku“ vyzvat. Rašelinová whisky byla v té době velmi populární.
Samotná palírna se nachází jižně od hranic v hrabství Louth a má vlastně dvě palírny umístěny do jedné – pro své směsi totiž vyrábějí také obilnou whisky. Současná produkce dosahuje se dvěma kotlíkovými destilačními kotly v provozu přibližně 650 000 litrů sladové whisky. Většina zrání probíhá v sudech po bourbonu, ale používají se ale take study po sherry, portském a madeiře. Mezi současné produkty společnosti Cooley, které získávají na prodejnosti a velmi pozitivních recenzích, patří jejich Kilbeggan Blend, Connemara Peated Malt a samozřejmě Tyrconnell Single Malt. V nedávné době je koupila japonská společnost Suntory, což jim zřejmě ještě více pomohlo k dalšímu rozvoji.
Kam dále?
P2Ptrh: exkluzivní rozhovor s Martinem Jarošem, projektovým manažerem Portu Gallery