- Výnos: Investiční certifikát
- Minimální výše investice: 1 Kč
Čím je Kniha vzorů a anulátů ČNB unikátní?
Prestižní ručně dělaná kniha vydaná ČNB v nákladu 10 kusů pro vrchní vedení banky v roce 1994 obsahuje bankovní vzory a anuláty z let 1993 a 1994, ale také sadu mincí včetně těch pamětních z let 1994 a 1995. Celkově se jedná o 24 bankovek, 10 mincí a 5 pamětních mincí. Na trhu je tato kniha zcela nesehnatelná a její největší předností je, že je kompletní a bez poškození. S jistotou můžeme napsat, že to z ní dělá opravdový unikát. Druhá stejná kniha se zatím neobjevila. Dalším aspektem je výrazná hodnota v rámci vzniku samostatné České republiky. Tento výjimečný sběratelský kus má nejenom investiční, ale také kulturně-historický význam.
Rozdělení České a Slovenské Federativní Republiky, ke kterému došlo o něco později než u zemí bývalého Sovětského svazu a Socialistické federativní republiky Jugoslávie, přineslo vznik samostatné České republiky s vlastní měnou. Zejména ve srovnání s dramatickým rozpadem Jugoslávie bývalo rozdělení Československa a jeho měny na dva samostatné státy s vlastními měnami ve světě někdy označováno jako „zázračný rozvod“. Jako datum vzniku samostatné české měny se zpravidla poněkud nepřesně uvádí datum 8. února 1993. Dílčí nepřesnost spočívá ve skutečnosti, že k tomuto datu začala česká koruna existovat de facto, zatímco de iure existovala již od 1. ledna 1993.
UTAJENÉ KOLKY
Prvním a s největší pravděpodobností i rozhodujícím krokem k zajištění úspěšného průběhu oddělení české měny od měny federální z technického hlediska bylo objednání kolků v zahraničí v závěru července 1992. Tento krok na rozdíl ode všech předcházejících aktivit vedoucích ke vzniku české měny nebyl nikde předem publikován. Až do té doby realizovaný postup i pozdější příprava rozdělení federální měny probíhala víceméně veřejně. Příprava nové řady bankovek začala v roce 1990 ještě jako příprava bankovek federálních veřejnou soutěží na libreto celé řady. Soutěž na výtvarné návrhy byla vyhlášena veřejně ve spolupráci s asociacemi grafiků v Česku i na Slovensku, výsledky soutěže se pak prezentovaly v rámci ankety v Československé televizi. Soutěž na nové mince proběhla ve spolupráci s kremnickou mincovnou už v roce 1991.
Legislativní příprava odluky začala zcela oficiálně na základě mezivládních dokumentů publikovaných v médiích. O čem se ale nemluvilo a co se nepublikovalo, byla příprava výroby kolků v zahraničí. Ze skupinky zainteresovaných vědělo o objednávce jen několik zaměstnanců SBČS a ministerstva financí. Nutnost postupovat v této záležitosti diskrétně byla dána zkušeností z domácího prostředí. SBČS měla v té době pro případ krizových situací natištěny kolky se státním znakem ČSSR, které měly být použity pro označování bankovek např. v případech výskytu padělků apod. Měly umožnit přechod na náhradní platidla vytvořená ze stávajících peněz pomocí kolkových známek. Protože bylo jasné, že použití kolků se státním znakem socialistického státu po roce 1990 nepřichází v úvahu, začal tehdejší peněžní odbor SBČS jednat s Poštovní tiskárnou cenin v Praze o možnosti výroby nových kolků s neutrálním designem. O jednání byl písemně informován jeden z ministrů tehdejší federální vlády. Během několika dnů tato informace pronikla na veřejnost a byla publikována tiskem. V té době už byla vybrána anglická tiskárna Thomas De La Rue & Comp. Ltd. jako budoucí dodavatel části nových československých bankovek, neboť kapacita Státní tiskárny cenin (STC) byla v té době pro potřeby jednorázového nahrazení oběživa v co nejkratší době hodnocena jako nedostačující. Při jednom z jednání o přípravě výroby bankovek byla anglická tiskárna požádána, zda by zvážila možnost tisku kolků pro označování federálních bankovek, pokud by k rozdělení Československa došlo v blízké budoucnosti.
První dodávky kolků dorazily letecky do Prahy už ve druhé polovině srpna 1992. Z vedoucích zaměstnanců celnice na letišti v Praze Ruzyni byl do transportu předem zasvěcen pouze jeden, který dokázal zařídit, že přijímané zásilky byly odbaveny bez velké pozornosti ostatních zaměstnanců. V září už bylo požadované množství 160 milionů kolků ve 400 bednách, které dorazily v šesti leteckých zásilkách, uloženo v Praze v trezoru hlavní pokladny SBČS. Ani zaměstnanci trezoru velmi dlouho nevěděli, co bedny obsahují. Byly otevřeny až na začátku ledna 1993, kdy zaměstnanci poboček Komerční banky začali kolkovat bankovky v hodnotách 100 Kč, 500 Kč a 1000 Kč. Jak se dalo očekávat, již následující den psaly o kolkování všechny noviny.
Důvodů, proč byla objednávka kolků utajena, bylo několik. Především šlo o eliminaci různých fám, které by se mohly objevit, pokud by informace o tom, že se kolky tisknou, pronikly na veřejnost. Fámy by pak mohly vyvolat nežádoucí reakce. Přitom nebylo jisté, zda budou kolky vůbec při rozdělení měny použity. Struktura objednaných kolků naznačovala, které peníze kolkovány nebudou. Spekulanti pohybující se ve sféře „šedé“ ekonomiky by mohli začít platidla těchto hodnot shromažďovat a tím negativně ovlivnit jak skladbu oběživa, tak skladbu zásob. Znalost podoby kolků půl roku nebo rok předem by také poskytla časový prostor potenciálním padělatelům k výrobě kvalitních padělků. ČNB využila toho, že STC byla v poměrně pokročilé fázi výroba federálních bankovek v hodnotě 1000 Kč. Jejich tisk tak nechala dokončit a na hotové bankovky nechala vytisknout zelený kolek, který byl až na podtisk identický s kolkem nalepovacím.
*použitá literatura: Leopold Surga, České bankovky a mince 1993 – 2012
Kam dále?
P2Ptrh: exkluzivní rozhovor s Martinem Jarošem, projektovým manažerem Portu Gallery